Triatlonová sezóna sice už pro tento rok skončila, ale protože nerady zahálíme, chtěly jsme si s Míšou ještě do konce roku zazávodit. Po důkladném pročtení termínovky závodů v Ostravě a okolí jsme si vybraly pro náš další start Hornickou desítku, která se konala 6. listopadu. Jedná se o tradiční běžecký závod ve Frýdku-Místku, letos se běžel už jubilejní 25. ročník. Závod je to docela masový, v minulém roce dosáhla účast ve všech závodech skoro 1500 běžců. K hlavnímu závodu na 10 km jsou přidružené další malé závody pro všechny věkové kategorie od batolat až po mládež a tak si zazávodí fakt úplně všichni, kteří mají nohy. :-)
Fotky: Romana Grófová (díky!)
Protože náš závod začínal v 15:00, vyrážely jsme z Ostravy až jednu hodinu po poledni, což mi vyhovovalo mnohem víc než brzký ranní závod. Doma jsem se připravovala zodpovědně, ale i tak jsem po cestě do Frýdku zjistila, že nemám mapku Frýdku a že pořádně nevím, kde se startuje. No, typické! Naštěstí jsme díky šipkám v centru a Míšinu orientačnímu smyslu dobře zaparkovaly i trefily na místo startu a registrace. Už tam nás překvapily davy lidí! Byl to suverénně největší závod, na kterém jsem kdy startovala. Navzdory šílenému množství lidí prezence proběhla rychle a v pohodě a opět jsem ocenila, že jsem holka. U vedlejšího stolku registrace mužů byla totiž obrovská řada, ale u našeho nikdo. :-)
Zázemí v Národním domě bylo super, ale v tom počtu lidí se stejně člověk občas mačkal. A protože se už blížil čas našeho startu, převlíkly jsme se a nechaly si batohy s věcmi v šatně. Protože jsme byly bez doprovodu, trochu jsme řešily co s oblečením, které máme na sobě a nepoběžíme v něm. Naštěstí nás zachránil kámoš Standa, který nám věci před závodem vzal do svého batohu. Ještě že člověk vždycky někoho známého potká...
A už tady byl start! Zařadily jsme se zhruba do půlky startovního pole, ještě prohodily pár slov s klukama za náma a už se běželo. Prý závod odstartovala rekordmanka Jarmila Kratochvílová, ale já jsem ji absolutně neměla šanci vidět přes všechny ty urostlé závodníky před náma. Nevadí. Po startovním výstřelu to byla trochu tlačenice a předbíhání a pletení se pod nohy. Naštěstí jsem nespadla, protože si myslím, že by mě ten rozběsněný dav za mnou pošlapal na placku. Běželo se na tři kola po 3,3 km a startovali jsme současně s Kondičním během, který běžel kolo jenom jedno. Naštěstí jsem se sprinterama z Kondičního běhu nenechala vystresovat a běžela jsem si svoji pohodovou rychlost. První kolo bylo fajn, pozorovala jsem okolí, co je kde zajímavého a jací zajímaví lidé mě předbíhají. Jedním z těch nejlepších byl kluk v kostýmu Spidermana s kuklou na hlavě a modrýma pumpkama, který zdravil všechny závodníky okolo. :-)
Druhé kolo už nebylo tak zábavné pole se roztrhalo a nebylo koho sledovat a na trase se taky nic moc zajímavého nedělo. Trasa vedla po dlouhé rovné ulici mezi barákama, potom následovala prudká zatáčka doleva a vyběhlo se na cyklostezku vedoucí kolem řeky, po které se po krátkém proběhnutí parkem běželo až do cíle. Nic moc zajímavého. I fanoušků bylo poskrovnu, jen jedna větší skupinka u cyklostezky, která ale zase fandila pořádně. Trochu jsem začala litovat, že jsem si nevzala mp3 přehrávač.
Oba dva okruhy jsme běžely s Míšou bok po boku a už to začalo vypadat, že to tak bude do cíle. Ke konci druhého okruhu se mi ale Míša trochu trhla a začala se pomalu vzdalovat. Vypadala, že je v pohodě, já se naopak cítila mizerně. Bylo mi slabo, brněly mě ruce a byla mi zima. Zkrátka došly mi cukry... Já blbka se totiž před závodem nenaobědvala, protože vím, že je mi při běhu po jídle blbě a taky jsem to nestihla. Ale nebylo to tak strašné a věděla jsem, že do cíle vydržím. Na nějaké zrychlení v posledním kole, které jsem si původně plánovala, to ale nevypadalo. Na nábřeží jsem už viděla Míšu daleko před sebou a snažila se držet si alespoň svoje tempo. Dva kilometry před cílem mě předběhla Lenkačlenka, kterou jsem poznala z jejího
blogu. Kilometr před cílem jsem si říkala, musím zrychlit, musím zrychlit, ale zmohla jsem se spíš na supění. Závěrečný kopeček do cíle už byl skoro nekonečný, ale dala jsem to.
 |
| zničené po závodě |
Po závodě už jen gulášek a tombola, ve které jsme bohužel nic nevyhrály a pak rychle domů. Díky organizátorům za skvělý závod a příští rok se zase uvidíme.
Můj čas: 50:16 a 26. místo v kategorii, Míša: 49:26 a 25. místo.
Příští rok jdeme určitě zas a moje předsevzetí do příštího roku je 45:00. Tak mi držte palce.
Eva
copywriterka Respira
Žádné komentáře:
Okomentovat