Koněpruské jeskyněVím, že je to ostuda, když jsem ve svých téměř třiceti letech nebyla v Koněpruských jeskyních. Proto jsme se je rozhodli v den státního svátku navštívit. Z Liberce jsme vyrazili před sedmou hodinou ranní. Chtěli jsme být v jeskyních brzo. V Praze jsme přibrali naše kamarády a vyrazili směr Beroun. Další zastávka byla v Berouně, kde Jarda (přítel) šel koupit uzenky na oheň a já běžela za první roští se vyčůrat. Téměř uprostřed Berouna to není snadné, ale v ten okamžik mi to bylo jedno. Koněprusy - malá vesnička, na první pohled, s ne nějak zvláštním okolím. Jeskyně jsou ale unikátní. Hodinová prohlídka stála za to, vřele doporučuji. Neboť byl čas oběda hledali jsme vhodné místo na oheň. Uzenky přisly vhod. :))
Po jídle jsme popojeli dál do městečka Srbsko. Je to vyhlášená lezecká oblast, která je velmi blízko Prahy. Ze Srbska vede krásná turistická trasa do vesničky Svatý Ján, kde je monumentální kopec s krásným výhledem. A pokud vám nevadí chodit lze se zpět do Srbska dostat po červené a posléze žluté turistické okolo Karlštejnských vodopádů. Berte to jako tip na pěkný výlet. Třeba se tam někdy potkáme.
Čundr na Kokořín
Výchozí místo Liberec hlavní nádraží. Cesta vlakem do městečka Mšeno (nedaleko Mladé Boleslavi) trvá tři hodiny, autem tak čtyřicet minut. Ale na čundr se přece jezdí vlakem. :)) V Mšeně jsme vystoupili z vlaku v 15:30. Máchův kraj, romantika, nespočet barev a vůní. Jen umožnit všem smyslům je vnímat. Vydali jsme se po červené do Kokořínského dolu. Pěšina vede krásným lesem a je lemovaná skalkami různých tvarů i velikostí. Podle stop a rozryté půdy je jasné, že tu žije hodně divokých prasat. Což nám potvrdil myslivec, který měl už jedno sele v autě. V Kokořínském dole se již začínalo smrákat a tak jsme se uvelebili pod jednou skálou na spaní. Bylo to kouzelné místo. Skála měla převis, takže by nás ani nepřízeň počasí nezaskočila. Spalo se mi tak dobře, že se mi nechtělo druhý den vůbec vstávat.
Až po deváté hodině ranní jsme vyrazili na Kokořín. Romantický hrad s výhledem na naprosto neporušenou přírodu. A pak už jsme jen pokračovali pěšky kolem místních skal.Po pár kilometrech jsme dorazili k Nedamům. To jsou pískovcové jeskynní místnosti, které si vyhloubili lidé pro své bezpečí. Šli jsme taky kolem Pokliček, což jsou pískovcové skály připomínající houby. Mají klobouk - pokličku. Skála je tvořena ze třech druhů pískovce. Někdy se může stát, že se nožička zbortí a klobouk spadne do údolí.
Další zastávkou na naší cestě byl zámek Houska. Tato zastávka byla nejmystičtější, nejstrašidlivější a nejemotivnější. Je to zámek, o kterém není z jeho historite téměř nic známo. Neví se kdy byl postaven, ani zhruba ve kterém století. V okolí se traduje pověst, že zámek stojí na pekle a svojí kaplí chrání okolní svět před nástrahami pekla. Pokud jste na tomto zámku nebyli, určitě neváhejte a navštivte ho! Nejde slovy popsat to, co tam zažijete. Protože se opět začínalo stmívat byl čas hledat si místo na spaní. Druhý den ráno nás čekala cesta do vesničky Okna, kde jsme sedli na vlak a jeli zpět do "civilizace". Tuto trasu, kterou jsem vám popsala, jde také absolvovat autem. Ošidíte se ale o krásná Máchova zákoutí, o nádherné vesnice a možná i o puchýře :))
Šťastnou cestu a pozor na čerty a prasata. :-)
Klára Pochobradská
Respiro team
Žádné komentáře:
Okomentovat